Notoricky známé skladby typu Malé noční hudby Wolfganga Amadea Mozarta nebo Čtvera ročních dob Antonia Vivaldiho provází jisté „prokletí“: zatímco laické publikum se jich zdánlivě nemůže nabažit, profesionální hudebníci (alespoň ti, pro které je hudba něčím víc, než jen zdrojem obživy) se jim často právě pro jejich notoričnost záměrně vyhýbají. Také francouzskému houslistovi Renaudu Capuçonovi se do Vivaldiho arcidíla dlouho nechtělo a odsouval jej ze svého repertoáru. Každopádně teď evidentně změnil názor a ať už bylo prvotním impulsem této změny cokoli, podle svých vlastních slov je z Vivaldiho koncertů nadšený. A vzápětí dodává: „Jsou slavné, protože jsou skvělé! Jde o skutečné mistrovské dílo. Hraju ho teď s Lausannským komorním orchestrem pravidelně a pokaždé na mě působí čerstvě a nově. A přitom je neuvěřitelně moderní.“ Dodejme, že se na podzim loňského roku stal paralelně se svojí sólovou dráhou také uměleckým šéfem tohoto souboru, takže se na nahrávce představuje současně v roli sólisty i dirigenta.
Vivaldiho na nahrávce doplňují o poznání méně známé houslové koncerty francouzsko-guadelupského klasicistního skladatele Josepha Bologne de Saint-George. Tento Mozartův současník (a během Mozartova pařížského pobytu také do určité míry i jeho rival) je v poslední době vcelku úspěšně znovuobjevován a kromě častějšího uvádění jeho děl se o něm připravuje mimo jiné také životopisný film. Jeho původ (byl nemanželským synem bohatého francouzského plantážníka a africko-guadelupské otrokyně) a neobvyklá, přesto mimořádně úspěšná vojensko-umělecká kariéra, odehrávající se na pozadí bouřlivých historických událostí, k filmovému zpracování přímo vybízí.
GM