Dvojalbum Jiřího Dědečka s názvem Poťouchlosti obsahuje sestřihy dvou dávných koncertů z osmdesátých let: první z pražské Petynky v roce 1986 a druhý z plzeňské Porty v červenci 1989. Oba koncerty jsou esencí ryzího Dědečka – je tam poezie, sarkasmus a ironie. Autor se nikdy netajil se svými názory a s ničím a nikým se „nemazal“. Záznamy nejsou technicky nejdokonalejší, ale čiší z nich šmrnc a vtip. Písničky patří většinou ke stálicím Dědečkova repertoáru a mluvené slovo připomíná nepřehlédnutelnou roli písničkářů v éře končícího socialismu. Ve svém průvodním slovu však autor upozorňuje: „Posluchač může posoudit stupeň protistátní poťouchlosti v rozmezí tří let před sametovou revolucí, jímž se ovšem nijak rekovně nebiji v prsa a nechci se ukázat jako nedejbože hrdina. Vždycky jsem jen toužil po tom, aby byla sranda.“
DS