Příběh této nahrávky je skutečně pozoruhodný. Fousáče jsem slyšel a přišlo mi, že i když na tahací harmoniku toho úplně moc nevymyslíš, že je jiný, než je obvyklé. A tak jsme si plácli a až pak mi řekl příběh, který ho přivedl k harmonice. On byl totiž dost známým hráčem tibetské mísy, vydal tři CD, a „nástroje” vozil je v obalech od harmoniky, co měl po otcovi. No a jednou, konkrétně letos na jaře, se stalo, že zapomněl obsah přehodit. Čili přijel na produkci namísto s tibetskými mísami s harmonikou, na kterou předtím nikdy nehrál. Ale když už tam byl, tak prostě odehrál koncert bez jakékoli předchozí přípravy. A tím se pro mě taky vysvětluje, proč se mi zdá na rozdíl od mnohých jiných hráčů na tento nástroj jiným jak ve stylu hraní, tak v přístupu k textům a vůbec i k životu. Guerilla Records si snaží držet určitou laťku a Fousáč jednoznačně splňuje naše podmínky: originální hudba se zajímavými, autentickými texty.
DS