Nové album Jaroslava Hutky obsahuje písně, které vznikly v intervalu čtyřicet pět let. První v době pochartovního běsnění v roce 1977 a zatím poslední vznikla v těchto dnech, z radosti nad neúspěchem ruské „speciální operace“ na Ukrajině. Jde o písně politické, občanské, kterým se dříve říkalo protestsongy. Jaroslav Hutka nešetří nikoho, ani sebe. Časy se neustále mění, jsme součástí dějin a stále nás manipulují a ovládají lidé, ideologie, média, ale i náš vlastní omezený rozhled. Je vždy dobré znát názory jiných lidí, například písničkáře, který je svým publikem vyhledáván již více než půl století a jehož samotného mrzí, jak mu v posledních letech politika do textů zasahuje čím dál více. Jaroslav Hutka by si docela pohodlně vystačil s národními písněmi či svými hity ze sedmdesátých let, patří však ke generaci písničkářů, vedených svědomím, které jim velí nezamlčovat to, co kolem sebe vidí a cítí.
DS