Zdálo by se, že je český klavírní koncertantní repertoár 19. a 20. století definován jmény Dvořáka a Martinů. Předkládaná nahrávka nás však usvědčuje z omylu. Přináší tři klavírní koncerty, na které jsme – k vlastní škodě – pozapomněli. Dvacetiletá Vítězslava Kaprálová psala klavírní koncert jako svou absolventskou práci. Premiéru bohatě instrumentovaného díla s brilantním sólovým partem sama dirigovala – a kritika psala o senzaci. V roce 1937 mladá skladatelka odjela za Bohuslavem Martinů do Paříže. Krátce nato, roku 1938, jí Londýn aplaudoval na festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu, který zahájila provedením své Vojenské symfoniety s BBC Orchestra. O dva roky později však nemoc náhle ukončila její rozkvět v pouhých 25 letech. Ve stejném věku skládá svůj jediný klavírní koncert Karel Kovařovic, žák Zdeňka Fibicha, který se později prosadil především jako dirigent a v letech 1900–1920 byl šéfem opery Národního divadla v Praze. Jeho Koncert f moll dává sólistovi velký prostor k předvedení své virtuosity. Pavel Bořkovec, Foerstrův a Sukův žák, píše svůj koncert po válce již jako zralý umělec. V té době už v roli pedagoga formuje další generaci významných českých skladatelů (P. Eben, J. Novák, V. Sommer ad.). Hlavní protagonista nahrávky Marek Kozák, jehož renomé se pojí s řadou soutěžních úspěchů (Curych, Bolzano, Brémy, Praha ad.), se s potěšením vydává do krajin neznámých a zapomenutých. To dokládá i tato jeho objevná nahrávka. Karel Kovařovic (1862–1920) – Klavírní koncert f moll op. 6 (1887). Vítězslava Kaprálová (1915–1940) – Klavírní koncert d moll op. 7 (1935). Pavel Bořkovec (1894–1972) – Klavírní koncert č. 2 (1949). Marek Kozák – klavír, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, dirigent Robert Jindra.
DS