Před lety, během mých studií na ostravské konzervatoři, kde mě svým nadšením a láskou ke klavíru získávala pro hudební svět Marta Toaderová, jsem poprvé slyšela něco o skladateli Eduardu Dřízgovi. Zcela adresně mi jeho klavírní tvorbu doporučoval náš profesor dějin hudby Miloš Navrátil. Později, během mého působení na Ostravské univerzitě, mě konkrétně na Tři česká ronda upozornil spoluzakladatel vysokého hudebního školství v Ostravě Rudolf Bernatík. Bylo to krátce po mém absolutoriu Akademie múzických umění v Praze, kde jsem pracovala pod vedením Ivana Klánského. Během celého mého studia jsem měla velké štěstí na bohatou spolupráci s Českým rozhlasem v Ostravě. Měla jsem zde možnost nahrávat své soutěžní snímky – ať už jako součást přihlášek do mezinárodních klavírních klání, nebo jako milou odměnu za úspěchy v nich. Před mikrofony jsem se zde potkávala s mnohými kolegy zpěváky nebo instrumentalisty, vznikaly zde také některé z mých nahrávek na CD. Nijak jsem to neplánovala, ale časem vyplulo na povrch mé intenzivnější angažmá v české hudbě 20. století. Spolu s Jiřím Hanouskem jsme objevovali skladby z archivu Františka Smetany (mimo jiné i Suitu pro violoncello a klavír Dřízgova učitele kompozice Václava Dobiáše) – CD Ztracené komorní dílo z archivu Františka Smetany vydal Radioservis roku 2017.
LS