Máme doma papouška (2008) – nové album skupiny Ponožky pana Semtamťuka je věnováno tentokrát především dětem, jejich rodičům, prarodičům a třeba i domácím potvorám, ať už pernatým nebo chlupatým. Je to zkrátka rodinná deska. A protože je to deska Papouščí je taky pěkně strakatá. Pestřejší. Žánrově, tématicky i interpretačně. I když Ponožky pana Semtamťuka v tom určitě najdete. V písních se vypravíme na lov divoké zvěře, mezi lidojedy, pod mořskou hladinu, do Afriky, za Dinosaury, do ZOO, prolétneme se v létajícím talíři abychom se mohli vrátit zase zpět – domů. Celkem bude těch zastávek na naší hudební výpravě víc než dvacet a můžete počítat s téměř hodinou hraní a zpívání, což je pořádná porce i pro ty největší písničkožrouty. Deska vznikala od jara téměř celé léto a aby to bylo opravdu to pravý kokosový, pozvali si Ponožky do studia na pomoc spoustu šikovných kamarádů muzikantů a zpěváků jako například Zdeňka Vřešťála ze skupiny NEŘEŽ (dříve Nerez), který si zazpíval písničky o slonici a nenažraných molech, Vaška Koubka známého harmonikáře a herce (např. Čert ví proč!) který se v jedné písničce utkal s lidojedem, ve druhé potkal dinosaura a ve třetí se projel na mořském koníku, Jana Modráčkovou zpěvačku a trumpetistku skupiny Traband, kterou uslyšíte snít o Africe, ale taky vynikající instrumentalisty - kytaristu Pepu Štěpánka (Burma Jones, Gumbo), perkusistu a bubeníka Camilo Callera (Koa), baskytaristu Honzu Lstibůrka (Toxique) kontrabasistu Martina Zpěváka (Národní divadlo) a řadu dalších. Takže žádné samohrajky, ale opravdové nefalšované nástroje. Tuba, harmonika, kytara, banjo, klavír, xylofon, flétna, klarinet, saxofon, trumpeta, bubny, basa, spousta zvonečků, chrastítek, činýlků, rámusítek a dokonce i řehtačka, to abyste se řehtali od začátku až do konce.
DS