Jen málo domácích rockových nebo popových alb má tak pohnutou historii. Nahrávka z roku 1982 si za tuhé normalizace musela – stejně jako souběžně zakázaná kapela – dlouho počkat na oficiální šanci. Nezaměnitelně českým novovlnným nářezem v podání velezkušených muzikantů jsme se sice kochali na ilegálních kazetách, ale skutečná příležitost přišla až v roce 1988 v podobě LP firmy Panton. Jen ironická recese nebo nezávazná legrace? Přidejme k tomu mimořádné instrumentální schopnosti hudebníků s především jazzrockovou zkušeností. Pánové Michael Kocáb (zpěv, klávesy), Michal Pavlíček (kytara, baskytara, zpěv), Vilém Čok (baskytara, zpěv) a Jiří Hrubeš (bicí) nebyli z řetězu utržení teens. Jejich skladby, aranže a pódiové vystupování tedy byly promyšleně až dada, ale také muzikantsky brilantní. Ve spojení s hladce zapadnuvšími vítaně nonsensovými tématy a rýmy F. R. Čecha vznikl rockový fenomén, jemuž bolševické obstrukce dodaly protirežimní nádech. Vinylová reedice dokazuje, že více než pětatřicet let po natočení a rovných třicet od vydání to pořád stojí za to. Obal ve formátu LP je foto/graficky potřebně ulítlý. Remasteringu Andyho Laža se dostalo převedení na 180 gramů těžký vinyl. Poslech ukazuje, že na tohle album Zubatá rozhodně nemá nárok.