Dvořák • Slovanské Tance / Symfonický orchestr hl. m. Prahy

Moravské dvojzpěvy ještě ani nevyšly a nadšený berlínský nakladatel Fritz Simrock už píše mladému Dvořákovi objednávku na další dílo: chtěl by od něj české tance, po vzoru Brahmsových Uherských. Náčrt první řady Slovanských tanců měl skladatel hotový v několika hodinách, čtyřruční klavírní verzi za tři týdny a souběžně už pracoval na orchestrální podobě. Vlivný hudební kritik Louis Ehlert pak nadšeným článkem v berlínském listu National-Zeitung proslavil neznámého českého skladatele doslova ze dne na den: „Považuji Slovanské tance za dílo, které právě tak slavně půjde celým světem jako Uherské tance Brahmsovy. … Božská přirozenost proudí touto hudbou … Dvořák píše tak veselé a původní basy, že se řádnému hudebníkovi směje srdce v těle ... Myslím si, jak by to bylo krásné, kdyby opět jednou přišel hudebník, o němž bychom se potřebovali právě tak málo hádat, jako o jaru.“ Během prvního roku od svého vydání slyšeli výběr z tanců posluchači mj. v Praze, New Yorku, Bostonu, Londýně, Berlíně, Drážďanech, Hamburku, Kolíně, Bonnu, Nice, Grazu či Luzernu… Pražští symfonikové mají Dvořáka zapsaného hluboko ve své DNA; svůj otisk v nich zanechali dirigenti jako Jiří Bělohlávek, Sir Charles Mackerras, Václav Neumann či Tomáš Netopil. Nová nahrávka současného šéfa orchestru Tomáše Braunera vychází z hluboké interpretační tradice, její plastický a transparentní zvuk zachycuje ty nejlepší kvality krásné secesní Smetanovy síně Obecního domu. Antonín Dvořák – Slovanské tance, I. řada op. 46 (1878), II. řada op. 72 (1887) / Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, dirigent Tomáš Brauner.
GM