Během více než 40leté kariéry Steve Vai rutinně proměnil to, co se zdálo být neuvěřitelně nemožné, v něco velmi, velmi možného... a stále také i pobuřujícího.Od doby, kdy hrál na „kytaru“ Franka Zappy až po jeho novější rozsáhlou a objevnou sólovou práci, Vai neustále zpochybňoval představy o tradiční hře na kytaru a kompozici – a nejednou dokonce přetvářel i samotný nástroj. Což jak přiznává, není nutně jeho záměrem. "Nebudu sedět a říkat: 'Dobře, co teď můžu dělat, když to posouvá hranice?",vysvětluje Vai svůj přístup ke kytaře. „Co si říkám, je: ‚Dobře, Vai – co teď uděláš je to, co tě bude zajímat, co tě bude fascinovata je to jiné než cokoli, co jsi dělal předtím…? Odpověď na tuto otázku přichází v podobě Vaiova nejnovějšího a desátého sólového alba ´Inviolate´, devítiskladbového opusu, který neskutečně posouvá hranice instrumentální kytarové hudby. Tentokrát Vai doslova vynalezl nejen novou kytaru, ale také novou techniku hry na kytaru. ´Inviolate´ zároveň představuje svou nejkoncentrovanější, nejefektivnější a i povzbuzující tvorbu za poslední roky. „Je to velmi „vaiovské“, ať už to znamená cokoliv,“ říká Steve a pak se zasměje. „Inviolate„ je velmi upřímná hudba a devět pěkně hustých all-instrumentálních skladeb, které jsem zachytil přesně tak, abych je mohl zahrát naživo pro lidi.
GM